Když se promíchá něco nasládlého rockáče s naivní městskou love story, vznikne z toho rock’n’rollová pohádka. A když v ní kromě srdcí planou i kdejaká zákoutí, jsou výsledkem Ohnivé ulice. V podání zručného režiséra Waltera Hilla povedená kultovka pro náctileté i pokročilé.
Film Ohnivé ulice je vlastně takovou čistou esencí osumdesátek a zároveň jejich poctou. Režisér Walter Hill v této dekádě natočil své nejklasičtější kousky (48 hodin, Rudé horko, Brewsterovy milióny), frčely hudební snímky (od Pomády přes Flashdance po Hříšný tanec) a kombinace poctivé, chlapské akce se svůdností krásných žen pořád ještě hrála prim.
Nevěř nikomu nad 30 let
V hlavních rolích Ohnivých ulic se objevila řada mladých herců, o kterých jsme až na výjimky v dalších dekádách už moc neslyšeli. Plně to platí pro Michaela Parého jako zasmušilého tvrďáka deanovského typu Toma Codyho. Vévodil Filadelfskému experimentu, Zdivočelému světu, dokonce i Emmerichově Měsíci 44, a pak nenávratně zmizel v béčkocéčkovém propadlišti. Podle mnoha znalců byl za neúspěch filmu zodpovědný právě on.
Tenhle samotářský Cody na žádost ségry Revy (Deborah Van Valkenburgh – později spíše seriálová herečka) přijíždí osvobodit svou bývalou lásku, zpěvačku Ellen Aim v podání něžnojemné Diany Lane (Cotton Club), které bylo v době natáčení 18 let. Její hudba s rockem sice nemá nic společného, ale při zpěvu vypadá velice půvabně.
Žádný div, že uhrane temného Ravena Shaddocka, šéfa motorkářského gangu Bombers, který ji unese přímo z pódia. Jeho představitel Willem Dafoe si roli vyšinutého, sebestředného a agresivního dareby v kožené bundě vyloženě užil a z celého hereckého ansámblu to zároveň dotáhl bezkonkurenčně nejdál (Narozen 4. července, Spider-Man, John Wick atd.).
Z milostného trojúhelníku je čtverec
Codymu při záchranářské operaci pomáhají bývalá vojačka a chlapácká ochmelka McCoyová (Amy Madigan), R&B kvarteto The Sorels dávající k dispozici svůj autobus, a především Ellenin manažer a aktuální milenec v jednom Billy Fish. Toho si střihnul další typicky osumdesátkový komik Rick Moranis (Krotitelé duchů, Malý krámek hrůz, Spaceballs).
V Ohnivých ulicích se však mihnou i další zajímavé tváře. Bill Paxton úřadoval za barem jako tak trochu šaškovský Clyde. Lee Ving, frontman hardcorové kapely Fear, dělá pravou ruku Ravenovi. Machýrka Peta z gangu Roadmasters, kterého Cody zfackuje v úvodní ikonické titulkové scéně na báru – ten neskutečně drzý kuní ksicht ztvárnil Paul Mones.
Jiná doba, jiné místo
Walter Hill v Ohnivých ulicích navazuje na svůj úspěšný akčňák Válečníci (1979). V něm nechává partičky rváčů pobíhat a bojovat po dobovém New Yorku, zatímco v Ohnivých ulicích ubírá na znepokojující syrovosti a kulisy stylizuje převážně do bezstarostných padesátek – byť si vypůjčuje všude možně od 30. do 80. let.
Na nějakou realističnost zvysoka kašle a vystačí si s několika málo lokacemi. To bohužel občas působí až příliš umělým dojmem – jako kdyby se film odehrával na divadelních prknech. Což není daleko od pravdy, neboť se točilo převážně v interiérech.
Přestože prostředí evokuje zanedbané předměstí New Yorku, kam raději fízlové moc nejezdí, snímek se raději definuje skrze fiktivní „jinou dobu, jiné místo“ (ne, vůbec to nepřipomíná Star Wars). Měšťácké čtvrti Richmondu zkrápěné častým deštěm dominuje ulice s nadzemní linkou metra, omšelá bistra a poblikávající neony. Tovární Battery plnou opuštěných skladišť, starých fabrik a syčící páry ovládají zlí Bombers. A mimochodem, v New Yorku se vůbec nenatáčelo.
Akční nářez bez mrtvol a krve
Právě atmosférou a – dnes by se snad hodilo říct komiksovou – stylizací zaujmou Ohnivé ulice nejvíce. Prostinký děj lze shrnout do několika obrazů, vpřed ho mohutně posouvají údery pěstí, střelba nebo jízda na motorkách a hláškovité dialogy ho zbytečně nebrzdí. O nutnou výplň pro dosažení požadované stopáže se starají hudební vystoupení v čele s hitparádovým hitem I Can Dream About You.
Výpravná akční pohádka Ohnivé ulice si potrpí na svižný spád, vynikající vizuál a silná gesta jako závěrečný souboj s kladivy, Codyho rána pěstí Ellen nebo jeho hořký odchod ze sálu na konci filmu. Je to takové krásně nabarvené, velké nic, na které se hezky kouká a v srdci zanechá docela výrazný otisk.
Škoda, že finančně se jednalo o propadák. Jinak bychom se místo ubohého škváru Road to Hell od Alberta Pyuna z roku 2012 (opět s Parém a Van Valkenburghovou) nejspíše dočkali plánované trilogie Codyho dobrodružství. Ale co už: ve městě se stmívá, ohně hoří, déšť splachuje tóny kýčovité odrhovačky a možná jednou, někde, někdy…
Ohnivé ulice: rekapitulace
- Originální název: Streets of Fire
- Další české názvy: Ohně v ulicích, Ulice v plamenech
- Výroba: USA 1984
- Délka: 93 min
- Režie: Walter Hill
- V hlavních rolích: Michael Paré, Diane Lane, Willem Dafoe, Rick Moranis, Amy Madigan, Deborah Van Valkenburgh, Rick Rossovich, Bill Paxton, Lee Ving, Paul Mones
HODNOCENÍ: 4/5