Tak aby bylo od začátku jasno. U vzpomínek na 13 ze Staré čtvrti se budu rozplývat nad úžasnou Petráčkovou kresbou, rozcupuju slabý Toufarův scénář a upozorním na podivuhodných osmdesátek reliktů řadu. Do závěrečného verdiktu vetknu, že tenhle zapomenutý seriál dnes sice potěší už jen nenapravitelné nostalgiky, ale své místo v historii českého komiksu si přesto určitě zaslouží.
13 ze Staré čtvrti vycházela na zadní stránce (tehdy běžný způsob, jak komiks dostat do dětského časopisu) týdeníku Sedmička pionýrů v letech 1981 až 1984. Během tří ročníků své existence nasbírala celkem 156 stran, což z ní dělá jeden z nejdelších českých kreslených seriálů vůbec – a to nejen v oddílu tzv. „klubáckého komiksu“. O jeho krásné souborné vydání se zasloužilo nakladatelství Josef Vybíral v roce 2015.
Petráčkova kresba je na Oscara
Už při zběžném prolistování knihou vás do očí trkne famózní kresba Jiřího Petráčka (1941–2024), jednoho z našich nejplodnějších a nejvýznamnějších komiksových tvůrců. Půvabně realistickou 13 ze Staré čtvrti řadím k tomu nejlepšímu z jeho rozsáhlé tvorby. Obzvláště díky čistotě kresby, neboť autor ještě nepoužívá pro něj později tolik typické šrafování. Zamrzí snad jen občasná uspěchanost čišící z obrázků některých dílů, způsobená zřejmě šibeničními dodacími termíny.
Petráček bravurně pracuje s detailem, ale umí si poradit i s celkem – při popisech různých pionýrských her často formou přehledného, zároveň atraktivního plánku. Dokáže dramaticky ztvárnit jak sci-fi scény, tak obyčejné porady v klubovně, vynikající jsou noční scény, kde si umí skvěle pohrát se světlem. Takřka filmové vyznění komiksu dotvářejí příjemné, vzájemně se rýmující pastelové barvy.
Toufar si troufnul na klub, ale vylámal si zub
Oč vyniká Petráčkova kresba, o to více zaniká Toufarův scénář. Nutno ovšem přiznat, že Pavel Toufar (1948–2018) to neměl snadné už od samotného začátku práce na 13 ze Staré čtvrti. Tento velký popularizátor vědy a techniky s důrazem na lety do vesmíru (fantaskní témata propašoval i sem) neměl s klubáckým komiksem téměř žádné zkušenosti a práci na „Třináctce“ vzal trochu tak jako z nouze ctnost.
Seriály o organizovaných dětských kolektivech jsou obecně plné klišé, valnou většinu námětů vycucly už Rychlé šípy a příliš rozletu jim nedovolovala ani dobová pionýrská doktrína. Toufar se navíc bohužel nevyvaroval nepřehlednosti, zbytečné zkratkovitosti a nedotahování dějových linek. Skupina hrdinů je v počtu třinácti kusů příliš široká, aby si čtenář k jejím členům vytvořil bližší vztah. Z mnoha nedostatků se poučil Jiljí Záruba v následujících Mimozemšťanech, které lze považovat za ideové/volné pokračování. To přiznává 13 ze Staré čtvrti zásluhu na budování a obraně českého komiksu. Vždy připraven!
Normalizační drobnosti
Vzpomínka na dětství? Pionýrský bizár? Unylý děj bez napětí a překvapení? Důvodů, proč 13 ze Staré čtvrti číst, vlastně není – kromě magické kresby – moc. Pamětníky a jim příbuzné obskurníky však pobaví řada osmdesátkových detailů jako:
- tričko se Sandokanem (díl Vzhůru na prázdniny!),
- drobný product placement (Nivea – Sochařské umění, Adidas – Tajná zpráva),
- socialistický merch (trička Sedmičky pionýrů – Pomoc v pravou chvíli),
- ladovky veřejné bezpečnosti (Olejová záhada),
- a nesmí chybět ani kultovní céčka (Zbytečné problémy?).
A kdo dobře zná zmiňované Mimozemšťany, může srovnávat, jak jim 13 ze Staré čtvrti posloužila jako tu inspirace, jinde kopie a většinou formou pokusné zóny. Jedno zůstává jisté – přestože 13 ze Staré čtvrti zřejmě už navždy zůstane mezi méně známými klubáckými komiksy, knižní soubor si zaslouží a neskonale jí sluší.
13 ze Staré čtvrti: rekapitulace
- Edice: Galerie českého komiksu, svazek 1
- Nakladatel: Josef Vybíral, 2015
- Stran: 164
- Formát: 216 x 303 x 16 mm
- Scénář: Pavel Toufar
- Kresba: Jiří Petráček
HODNOCENÍ: 3/5