Nikdy nezapomenu ten pocit zděšení a strachu při sledování hororu Aligátor. Stalo se někdy v roce 1986, byl to první film, který jsem viděl na videu, a ještě dlouho poté jsem se intuitivně vyhýbal víkům od kanálů. Snímek o přerostlém a notně hladovém plazovi však ze svého mrazivého půvabu moc neztratil ani po 40 letech.
Copak se asi stane, když roztomilé mládě aligátora severoamerického spláchnete do kanalizace, sloužící zároveň jako odkladiště mrtvých psů napumpovaných růstovými hormony z místní farmakologické laboratoře? Během dvanácti let z něj vyroste hovadské monstrum, jaké svět neviděl, a s apetitem pořádného otesánka.
Městské kanály zkrátka v poslední době začínají vykazovat podezřele vysoké množství zbytků lidských těl. Vyšetřováním je pověřen detektiv David Madison (Robert Forster – terorista v Delta Force), kterému se kolegové vysmívají kvůli řídnoucí kštici. Samozřejmě, že se velice rychle dovtípí, že nebožáky sežral obří aligátor, a samozřejmě mu to nikdo nevěří.
Nejsou čelisti jako Čelisti
Přestože se Aligátor notně inspiruje v Čelistech (hlavně v jejich druhém dílu), našel si vlastní cestu, jak diváka vyděsit. Odehrává se také ve vodě, která pro člověka přirozeně svou neprobádaností a neobyvatelností znamená nejistotu.
Snímek totiž zmutovaného netvora přivádí z otevřeného moře či z přehradní nádrže (jako v případě o třídu horších Piraní, pro které mimochodem scénář napsal také John Sayles) přímo do středu civilizace. Nacházíme se ve velkém městě kdesi v Missouri (natáčelo se ovšem v Los Angeles) a aligátor se prohání nejen ve stokách, ale také v říčních kanálech, číhá v bazénech vil zbohatlíků, a dokonce se dokáže probourat do ulice, kde si právě před našimi okny hraje parta dětí.
Před aligátorem není úniku. A co teprve, když se za ním vydáte do podzemí. V království odpadků, pištících krys a kapající vody vládne tma, špína a nepořádek. Bez mapy se v systému rychle ztratíte, zabloudíte do slepé chodby nebo uvíznete v hluboké, kalné vodě.
Hostina pro aligátora
Jde o ideální prostředí pro výstavbu stísněné atmosféry, která ve spojení se znepokojivou hudbou a dramatickými nájezdy kamerou děsí ještě před smrtelným útokem netvora. Namyšlený plukovník Brock (Henry Silva), který byl dočasně pověřen vedením pátrání místo Davida, by mohl vyprávět. Vlastně nemohl, ten arogantní blb chvástající se zkušenostmi z lovů v Africe, se podělal hned při vstupu do prvního z potemnělých tunelů – aligátorovi ale nechutnal o nic méně.
Celkem jednoduše budovanou strašidelnou náladu nejistoty a náznaků se tvůrci v čele s režisérem Lewisem Teaguem (Cujo, Honba za klenotem Nilu, Obojek) nebáli rozvinout bezostyšným zobrazením příšery. Především ve druhé polovině filmu si pohledu na aligátora užijete opravdu dosyta. Vrchol představuje závěrečný masakr na svatbě rodiny ústředního záporáka Sladeho, dědkoidního majitele farmaceutické firmy.
S tím souvisí nespočet drastických záběrů na aligátorovy gastronomické orgie: uhryzané nohy nebohého cajta během neúspěšné akce s motorovými čluny, další fízl vytažený z havarovaného auta jako sardinka z konzervy, nebohá servírka polykaná zaživa, chlapec (!) shozený svými darebnými kamarády jako dezert do bazénu, a tak by se dalo pokračovat.
Škoda, že v řadě scén se filmový štáb musel setsakra snažit, aby oběti nalákal pomalému a neohrabanému krokodýlkovi až do chřtánu. Tuhle do očí bijící naivitu naštěstí vyvažuje na svou dobu slušně zpracovaný (gumový) model aligátora, který dnes sice reálný strach nenažene, avšak ani neurazí.
Takové příjemné pokoukáníčko na aligátora
Chlapácký a neústupný David se nakonec nenažranému zvířeti dostane s pomocí pořádné výbušniny na kobylku. (Ještě rychleji se dostane na švába hezoučké doktorky Marisy Kendallové v podání Robin Rikerové, která mu při pronásledování plazíka pomáhá!) Do té doby však masožravec spořádá nemálo spořádaných občanů. Ovšem i lumpů, protože pokud může, aligátor si vždy nějakým záhadným vedením své zmutované mysli vybírá záporáky.
Aligátor patřil k tuzemským béčkovým hororovým videoklasikám na konci osumdesátek a neurazí ani po letech. Jedná se o povedenou podívanou řadící se k tomu lepšímu, co tenkrát v žánru animal hororů vzniklo. Nemá sice nejlepší scénář, triky ani herecké výkony, občas zavání natvrdlostí, ale jako celek překvapivě drží pevně dohromady. Jede ve vyrovnaném tempu od začátku do konce, solidně využívá sevřeného, lekavého potenciálu kanalizace a přes několik lehce ustřelených scén nabízí dostatek napětí. A navíc dobrou radu, proč autem nezastavit na poklopu od kanálu.
Aligátor: rekapitulace
- Originální název: Alligator
- Výroba: USA, 1980
- Délka: 91 min
- Režie: Lewis Teague
- V hlavních rolích: Robert Forster, Robin Riker, Michael Gazzo, Jack Carter, Dean Jagger, Sidney Lassick, Perry Lang, Sue Lyon, Angel Tompkins, Henry Silva
HODNOCENÍ: 5/5