Hra na vlkodlaky začíná! Bude se v ní zabíjet, řvát hrůzou a divoce souložit, ale hlavně to bude skvělá zábava. Nic moc složitého, taková oddechovka, ostatně, co jiného od Kvílení vlkodlaků také čekat. Asi nejméně to, že vznikl fenomén, který naťukl několik závažných společenských témat a dotáhl to až na sedmičku dalších pokračování.
Kvílení vlkodlaků (příjemný český překlad ještě kouzelnějšího originálního názvu) začíná sice poněkud chaoticky, ale děj se brzy rychle srovná. Nejprve totiž sledujeme honbu senzacechtivé televizní stanice za odhalením sériového vraha Eddieho, promaštěnou rozhovorem s doktorem Georgem Waggnerem (Patrick Macnee), odborníkem na teorii potlačování pudů.
Místo, kde se pouští žilou
Velice půvabná reportérka Karen (Dee Wallace – o rok později zářila v E. T. Mimozemšťanovi), nasazená na vrahouna jako volavka, se s ním skutečně setká v kabince pornokina. Přestože policie zhovadilce zastřelí, nemůže se zbavit strašlivých nočních můr a nechutenství k sexu. Na radu Waggnera odjíždí do „kolonie“, kde během meditace a seancí údajně najde svůj klid.
Jaké překvapení, když se v kolonii začnou dít podezřelé, ba strašidelné věci. Po nocích zde vyjí vlci, pohybují se podezřelé stíny, objevují se zmasakrované části skotu, po hlubokých lesích neradno v osamění chodit. Všichni členové společenství jsou takoví divní – aby ne, jedná se o volný odkaz na nechvalně známou sektářskou osadu Jonestown.
Když Janina manžela Billa (norrisoidní Christopher Stone) svede nadržená Eddieho sestra Marsha (Elisabeth Brooks), není o pravém charakteru kolonie pochyb. Pobyt hlavní hrdinky se mění v boj o život, ve kterém jí pomůžou jedině kamarádi z města, pořádný oheň a krabička stříbrných kulek.
Přeměna z člověka na stvůru plná potu a slz
Režisérovi Joe Dantemu (Piraňa, Rock 'n' Roll High School, Gremlins) se na motivy novely Garyho Brandnera z roku 1977 povedlo natočit příjemný vlkodlačí horor. Má nepříliš rafinovaný, zato dramatický děj, a především vynikající triky a masky, které opět o kousek posunuly realistické ztvárňování klasických filmových monster. Dočkáme se jich hlavně ve druhé polovině snímku, která už se krvelačnou havětí jenom hemží.
Za zmínku stojí Dantova pocta režisérům starších vlkodlačích filmů. Pojmenoval podle nich řadu postav, například George Waggner natočil slavného universalovského Wolf Mana (1941), Terence Fisherhammerovskou Kletbu vlkodlaka (1961) a Freddie Francis polozapomenutou Legendu o vlkodlakovi (1975).
Vrcholem filmu jsou propracované, detailní přeměny lidí na vlkodlaky. Tým speciálních efektů v čele s Robem Bottinem a Davidem W. Allenem se tady doslova vyřádil. Vše vidíme pěkně zblízka, v dobrém světle. Nic se neskrývá, působí to intenzivně a značně bolestivě, transformují se ženy i muži. Ve srovnání s naivními čtyřicátkovými pokusy a digitálně přepáleným Americkým vlkodlakem v Paříži (1997) nádherný, zlatý střed. Pravda, nijak nevystraší ani neznechutí, ale pravověrného hororového fajnšmekra určitě nezklame.
Kvílení vlkodlaků patří mezi žánrové klasiky 80. let, byť trochu doplatilo na premiéru nablýskanějšího Amerického vlkodlaka v Londýně o pár měsíců později. Potěší špinavou atmosférou nočního velkoměsta a podezřelé venkovské komunity, řadou napínavých scén netvořích útoků a bonbónkem v podobě vlkodlačího páření. Děj ubíhá celkem svižně (díky za uměřenou stopáž) a občasné logické nedotahy lze velkoryse odpustit. Kdo nevyje s námi, vyje proti nám!
Kvílení vlkodlaků: rekapitulace
- Originální název: The Howling
- Výroba: USA, 1981
- Délka: 91 min
- Režie: Joe Dante
- V hlavních rolích: Dee Wallace, Patrick Macnee, Dennis Dugan, Christopher Stone, Belinda Balaski, John Carradine, Dick Miller, Roger Corman, John Sayles, Jonathan Kaplan
HODNOCENÍ: 5/5