Na první zhlédnutí bezduchý, primitivní a řemeslně odfláknutý film přináší nečekaně mnoho otázek a nutí k zamyšlení. Plivu na tvůj hrob je nechutná, brutální a mimořádně kontroverzní podívaná, zároveň s mimořádně silným poselstvím a k tomu s dokonale zvolenými výrazovými prostředky.
Cílem snímku je evidentně co nejvíce šokovat. Zřejmě i proto došlo ke změně původního lehce unylého názvu Den ženy na dostatečně provokativní Plivu na tvůj hrob. Co na tom, že si ho distributor The Jerry Gross Organization vypůjčil z tematicky nepříliš souvisejícího románu Naplivu na vaše hroby francouzského spisovatele Borise Viana z roku 1946.
Někdo to rád drsné
Impulsem k natočení filmu údajně bylo přezíravé jednání policie vůči oběti znásilnění, kterého se režisér a scenárista Meir Zarchi stal svědkem. Paradoxní, vlastně neuvěřitelnou, ale v praxi častou situaci se rozhodl převést na stříbrné plátno – snad jako varování, snad jako snadný způsob výdělku. K dosažení co nejsilnějšího účinku použil minimalistickou, doslova dokumentární formu vyprávění.
I námět filmu prý vychází ze skutečné události: mladá spisovatelka Jennifer Hills (Camille Keaton) vyvraždí kvarteto zhovadilců, které ji brutálně znásilnilo. Čili čisté „rape & revenge“ jako z videa. Puritáni, konzervativci, feministky a „odborní kritici“ měli žně a předháněli se, kdo Plivu na tvůj hrob více poplive. Žádný div, že kvůli naturalisticky zobrazenému násilí a málo (vůbec) „umělecké“ podobě se film dostal na nechvalně proslulý britský seznam video nasty.
Jako vzor si Zarchi evidentně vzal o šest let starší, na všech stranách pranýřovaný Poslední dům nalevo. Také sází na šokující krutost, minimalizuje vedlejší motivy nebo se kochá krásnou přírodou. Nejsilnější scéna – kastrace ve vaně – pouze rozvíjí stejnou likvidaci v Posledním domě nalevo provedenou ústy.
Bez hudby, bez šatů, bez milosti
Jinak se ovšem Plivu na tvůj hrob zbavuje veškerého balastu, který by odváděl pozornost od hlavního tématu – zločinu a trestu. Tady už se neobjevují přitroublí policajti ani žádné jiné komické prvky. Chybí vedlejší postavy, počet všech účinkujících spočítáte prsty na obou rukách.
Po celou dobu nezazní filmová hudba – reálný život přece také žádná nedoprovází. Jediné, mrazivé tóny vyloudí Andy na harmoniku během trýznění Jennifer a slyšíme také gramofon, když Jennifer odpočívá v pokoji po odstranění Johnnyho. Dramatičnost zvyšují i dlouhé záběry před akcí, aby měl divák čas přemýšlet, jaký děs ho zase čeká.
Zarchi rozčlenil děj filmu do čtyř exaktně oddělených oddílů, které bez varování přecházejí jeden do druhého. V prvním hrdinka přijíždí z New Yorku na venkov a užívá si letní pohodu. Ve druhém dochází k jejímu dlouhému mučení a několikanásobnému znásilnění. Naprosto nelidský vztah kriplovské čtyřky vůči oběti dokazuje způsob jejího polapení: je to lov bezbranné kořisti za povyku, jaký indiáni vydávali při chytání srnce. Jen shodou okolností Jennifer nezabijí.
Ve třetí, katarzní části se zprzněná žena vzpamatuje, zajde si do kostela a rozhodne se pro pomstu. Jedná se o nejméně uvěřitelný úsek: nejen, že se nepokusila vše oznámit policii, ale dokonce v lokalitě, která jí způsobila tolik nevyslovitelného ponížení a bolesti, zůstává. Ve čtvrté části trestá a zabíjí viníky. Dělá to rafinovaně, po žensku – nabídkou svého těla je zcela paralyzuje a pak odstraní. Dosud bezbranná žena přebírá iniciativu, samci ztrácejí převahu, a nakonec poníženě prosí o život. Z oběti se stává lovec, a naopak z dravců kořist.
Pytel odpadků, nebo mistrovská pocta ženám?
Plivu na tvůj hrob možná někomu připadá jako nervy drásající, drastický horor, jiní jím opovrhuji i pro údajný nedostatek filmařského řemesla a do očí bijící amatérismus. V mnoha zemích včetně Západního Německa se mu kvůli „oslavě násilí páchaného na ženách“ dostalo absolutního zákazu.
Je možné, že Zarchi skutečně postrádal dostatečné kvality (ostatně nic moc jiného už nevytvořil), a že za námětem stál kalkul levně natočené senzace, která podojí kinosály plné hororových fanoušků. Ani k tomu nedošlo, film se do širší distribuce dostal až o dva roky později.
V každém případě je však výsledkem takřka vizionářské dílo, které zobrazuje zrůdnost lidského chování a nepřímo si klade otázku možnosti vzít spravedlnost do vlastních rukou – a kam až může taková pomsta zajít. Slova jednoho z násilníků jsou nadčasová: „Zavinila sis to sama, svým chováním sis o to řekla, my, chlapi, jsme už prostě takoví“.
Vzhledem k závěru filmu bohužel spíše platí: „My, lidé, jsme už prostě takoví“.
Plivu na tvůj hrob: rekapitulace
- Originální název: I Spit on Your Grave, Day of the Woman
- Výroba: USA, 1978
- Délka: 102 min
- Režie: Meir Zarchi
- V hlavních rolích: Camille Keaton, Eron Tabor, Gunter Kleemann, Anthony Nichols, Richard Pace
HODNOCENÍ: 4/5