K nejkontroverznějším nízkorozpočtovým snímkům historie se řadí i exploatační naturalistický horor s prvky slasheru Poslední dům nalevo. Jako jeden z prvních v USA bez upejpání zpracoval námět „rape & revenge“ (znásilnění a pomsta). Čirý strach a zhnusení vyvolal bez přítomnosti monster a bez použití drahých technologií, „jenom“ zobrazením citlivého tématu, které se dotýká vlastně každého z nás.
Není náhodou, že režisérem Posledního domu nalevo byl Wes Craven. Pozdější král filmové hrůzy (Hory mají oči, Noční můra v Elm Street, Shocker, Vřískot) hledal pro svůj debut skutečně výživnou látku, jejíž ztvárnění pořídí za pár babek. Shodou okolností se zadařilo – za 90 tisíc dolarů vzniklo dílko, které bez triků, nákladných masek, doslova jen s plechovkou červené barvy a několika herci šokuje a děsí dodnes.
Film, v jehož scénáři se Craven vrací až k Pramenu panny od Ingmara Bergmana, vypráví o dvou slečnách Mari s Phyllis, které se zapletou s partou nebezpečných kriminálníků. Darebáci v čele s Krugem Stillem (démonický David Hess, zároveň autor hudby) se poté, co dívky postupně mučí, znásilňují, a nakonec i zavraždí, náhodou dostanou do domu jedné z obětí. Její rodiče vezmou spravedlnost do svých rukou a násilníky zlikvidují.
Cravenovo vizionářství, nebo zvrácenost?
Náhodičkou není ani rok (1972) vzniku filmu. Noví mladí autoři se vrhali do vod neprobádaných a bohatý rozvoj tak zažíval i horor. Poslední dům nalevo společně s výtvory jako Strašáci, Přání smrti nebo Rtěnka vybudoval specifický subžánr „zločin a trest“. A s Texaským masakrem motorovou pilou (1974), Halloweenem (1978) a dalšími pomáhal vytvářet také škatulky slasherové a exploatační. Ostatně producentem Posledního domu nalevo byl Sean C. Cunningham, režisér dalšího později nechvalně známého snímku Pátek třináctého.
K vytvoření co nejsilnějšího „uměleckého zážitku“ používá Craven několika postupů. Především se vůbec nerozpakuje se zobrazováním násilí. Do jaké míry je to nutné, zůstává na osobní záklopce každého diváka, v každém případě je nepříjemné sledovat, jakou bolest a ponížení jsou lidé lidem schopni způsobit. To je vlastně na celém filmu to nejhorší.
Ve snaze zdůraznit brutalitu režisér sází na kontrast. Střídá násilné scény s pohodindou u Mariných rodičů (připravují oslavu jejího výročí a pusinkují se u toho) a se záběry na krásnou, nevinnou přírodu. Podobnému účelu slouží i dvojice idiotských fízlů, kteří navíc svou neschopností a bagatelizací situace symbolizují v realitě častý přezíravý a nečinný postoj policie kriminalizující oběti trestných činů.
Opakujte si: je to jenom film…
Velká část Posledního domu nalevo se navíc tváří jako nenáročná veselohra. Ztřeštění cajti padají ze střechy dodávky, ve které bezzubá černoška převáží drůbež. Tatík laškovně ujídá během pečení narozeninového dortu. Likvidace vrahounů probíhá ve stylu rafinovaných pastiček ze Sám doma – přitom stačilo vtrhnout do ložnice a prostě všechny postřílet. Do toho hraje radostně zničující bluegrassová muzika jako vystřižená z letní teenagerovské komedie. Až se záblesky kudel potemní do tklivého kvílení plného bolesti…
V součtu s jednoduchou výpravou odpovídající omezeným finančním prostředkům, nepříliš známými herci v hlavních rolích a jistým tvůrčím amatérismem dostáváme film, který svou syrovostí místy hraničí s dokumentem. Jeho cílem je evidentně navodit dojem sledování události, která se možná nedávno stala v sousední vesnici. Děs je všudypřítomný.
Poslední dům nalevo ani po více než půl století neztratil nic ze své naléhavosti. Zároveň je těžké neubránit se dojmu, že v prvním plánu parazituje na lidském neštěstí a vytváří zábavu tam, kde se o ni v žádném případě nejedná. Proto plodí tolik rozporuplných reakcí, proto čelil tolika zákazům a také proto našel celou řadu pokračovatelů i nadšených fanoušků. Bohužel, nebo bohudík?
Poslední dům nalevo: rekapitulace
- Originální název: The Last House on the Left / Grim Company / Krug & Company / Night of Vengeance / Sex Crime of the Century
- Výroba: USA, 1972
- Délka: 91 min
- Režie: Wes Craven
- V hlavních rolích: David Hess, Sandra Cassel, Lucy Grantham, Fred J. Lincoln, Jeramie Rain, Martin Kove, Marc Sheffler, Jonathan Craven, Cynthia Carr, Richard Towers
HODNOCENÍ: 3/5