Punk´s not dead, říká se, ale jeho hrdinové bohužel v poslední době houfně odcházejí do punkového nebe za Sidem, Dee Deem, Bakčou a dalšími legendami. V úterý 2. června k nim připojil také Emil Hrubý. Úkaz. Originál. Pankáč každým coulem. A také neskutečný hecíř a bavič, který se vyznamenal především jako zpěvák plzeňské crazy partičky Požár Mlýna během divokých devadesátek. Ty koncerty byly vždy zážitkem a jeho hřmotná postava na pódiu prostě nešla přehlédnout. Jako Pražák jsem na „Požáry“ chodil na Petynku, na Deltu nebo do Belmonda a Emil to tam vždycky rozjel na plný perdy. Nezastavilo ho nic: ani sprcha minimaxem při křtu Růžové krinolíny, ani miniaturní prostory klubu Újezd, vždy se energií a bláznivými kousky jenom hemžil. Inu „přeci o mně víte, že jsem super debil Emil“ (Rozumbradům, 1991).
Po pár letech tady (konečně) máme nový film ze světa Star Wars (více květnových filmových novinek ZDE). Disney tentokráte vsadil na jistotu a na stříbrné plátno nasadil (úspěšného) seriálového Mandaloriana. Výsledkem je parádní estetický zážitek, lahodná vizuální šmakuláda, kterou lze pauznout v kterémkoliv okamžiku a zastavený obraz pověsit na zeď. Mandalorian a Grogu rozhodně neurazí, svou jednoduchostí a přímočarostí snímek navazuje na první sérii a rezignuje na všechny pozdější nesmysle. Užijte si skvělé triky, Sigourney Weaver jako velitelku Wardovou a ňuňavého Grogua – těch 132 minut uteče jako průlet časoprostorem na druhou stranu galaxie. Hrdina prostě přichází, dostává úkol někoho dopadnout, trochu se to zašmodrchá, ale všechno dobře dopadne. Toť způsob jeho!
„Jdeme proti proudu a promítáme ty nejhorší filmy, které byly za posledních 50 let natočeny.“ Taková je jednoduchá filozofie festivalu Naruby, jehož další ročník proběhne od 11. do 13. června v Praze (kostel Svaté Anny, sál Parnas, klub FAMU). O tom, jak se dramaturgům daří proklamované heslo naplňovat, se nejlépe přesvědčíte sami na vlastní oči. Stačí vybrat si z titulů jako Zombie prsatice, Robogejša či Manželka převtělená do vysavače a… vyrazit do kina!
Jak výrazná hlavní hrdinka je, tak výrazný je i komiksový sci-fi nářez pojmenovaný podle ní Druuna. A že je tahle slečna vskutku nepřehlédnutelná! Scenárista a kreslíř Paolo Eleuteri Serpieri stvořil jeden z nejsvébytnějších komiksových fenoménů vůbec, promítl do něj své (poněkud zvrácené) fantazie a postavil na něm svou živnost. Jeho porozumění ladným křivkám ženského těla i odporným choutkám mutantních zvrácenců si díky nakladatelství CREW vychutnávají i čeští čtenáři: v edici MDEK vyšel už čtvrtý soubor zahrnující alba Venuta dal vento a Serpieri XXX, De Luxe Collection (více březnových komiksových novinek ZDE). V rodné Itálii základní série skončila, ale to nebrání v budování Druuniverse formou dalších příběhů Speranze, Genesis a Diabolicus Morbus. Mistr Serpieri už jenom dozoruje a rozmanitost díky novým tvůrcům sérii jenom prospívá. Radost pohledět!
Tajným zákoutím dámského těla hověl i Andy Sidaris. Jeho výtvory z přelomu osmdesátek a devadesátek se kromě neutuchající lásky k filmovému řemeslu vyznačují rafinovanou kombinací dobrodružných příběhů bondovského ražení, akčních scén rambovského střihu v podání osvalených metrosexuálů a lehce erotických scén perfektně zahraných moodelkami z různých pánských magazínů. U nás málo známé kousky v čele s hitovkami Picasso Trigger, Zabij nebo zemřeš a Den Válečníka lze na webu pořídit formou samostatných nosičů i kompletních kolekcí jako třeba na AndySidaris.com.
Kdysi se tyhle pecky a spousta jim podobných objevovaly ve vysílání prvních satelitních kanálů. Ještě za socíkovského Československa se na balkonech a střechách domů začaly objevovat první nesmělé „talíře“ určené k příjmu programů z družic Eutelsat a pak především z legendární Astry. Díky (hlavně) německým stanicím jako SAT 1, RTL+, Tele 5, PRO 7, TeleClub, FilmNET či Sky Channel se k nám dostávaly vytříbené kousky západní produkce – co na tom, že málokdo tehdy anglicky či německy rozuměl. Za všechny ty Karate Tigery, Chucky, ninjoury, vlkodlaky a další lahůdky to rozhodně stálo. Jednu skvělou éru si můžete připomenout i na stránkách věnovaných přepisům tehdejších programových schémat, jako je Retro-media-tv.de. Také jste tenkrát „koukali na satelit“? Napište mi na e-mail.