Jen málo alb punkrockové historie dokázalo redefinovat celý styl a stvořit nový subžánr, přitom hudebně nepřinést vlastně nic nového a textově se dokonce obrátit proti navztekaně halekanému punkovému desateru. Lahůdka Songs of Praise od jihoanglických The Adicts patří mezi ně.
Skupina ho po několika prvních nahrávkách (jako Lunch With The Adicts) a demáčích vydala vlastním nákladem v únoru 1981 na Dwed Wecords (aka Dead Records). Černobílý obal desky zaujme jednoduchou, amatérsky vyvedenou grafikou s dominantní hlavou zlověstného klauna v buřince. Zde se zrodila nová image jedné velké rodiny, jak o ní zpívá ve výhružně znějící Dynasty.
Vyvedená punková oranžáda
Kapela se totiž inspirovala ve slavném Kubrickově snímku Mechanický pomeranč (1971). Její členové, kytarista Pete Dee Davison, basák Mel Ellis a bubeník Michael Kid Dee Davison, oblékli bílé kalhoty a košile, na hlavu nasadili černé buřinky a dali vzpomenout na Alexovu bandu frendíků, která si prostě chtěla žít po svém.
Jasně o tom povykují v nářezu Numbers, čistokrevném odkazu na Mechanický pomeranč: „I don't wanna be a number just like being a prisoner“. Zpěvák Monkey (Keith Warren) k tomu přidal výrazné klaunské líčení a opulentní, barevné oblečení. „You do what you want to do“ vyřvává v rychlopalbě Just Like Me o svobodě dělat si věci, jak chceš. V neskutečně vlezlé bombičce Telephatic People oznamuje a zároveň potměšile naznačuje: „Telepathic people, looking in my mind, I don't know what you'll find“.
Dvojnásobné Songy plné chvály
Díky úspěchu nahrávky ji příští rok znovu vydala větší nezávislá společnost Fallout Records. Hudebně se nic nezměnilo, ale obal prošel osvěžující kůrou s cílem docílit vyzráleji působícího vzhledu. Songs of Praise se proto dají sehnat ve dvou verzích – ta o něco starší je samozřejmě vzácnější.
Songs of Praise obsahuje šestnáctku vzácně vyrovnaných, mimořádně melodických rokenrolů. Jak to tak v punku bývá, charakterizuje je jednoduchost, takřka nulová kytarová sóla a primitivní refrény, často založené pouze na vykřikování nenáročných hesel jako třeba v mrazivé Distortion nebo v závěrečné Songs of Praise („Oh, oh, oh, oh, songs of praise!!!“).
Z tohoto pohledu se k vrcholům elpíčka řadí úvodní protiválečná, několik měsíců před vypuknutím bojů o Falklandy mrazivě prorocká skladba England („I don't wanna die for England“). Zvukový úkrok stranou představuje příjemně houpavé, přeci jen odlišné Tango, zato nejslavnější skladba Viva La Revolution jsou Adicts ve své nejčistší podobě: rychlí, energičtí a přímočaří, s textovými odvolávkami na Robina Hooda („Drink the wine from the rich man's cask“). Česky ji nahráli N.V.Ú. (album Obchází mě dokola, 1990) a Tři sestry (Piva a retko v ruce na albu Sex Drógy Rokenról, 2021).
Bez budoucnosti? Naopak, máš to ve svých rukách
Podstatu sdělení Adicts ovšem ztělesňuje píseň Calling Calling, v níž se točí zády k pistolovské snaze o destrukci a raději vyzývají „Think about the future!“ Dovedou být ale i roztomile ironičtí jako v love songu Mary Whitehouse, kde si utahují ze stejnojmenné skutečné britské cenzorky a kladiva na punkery („I love Mary Whitehouse, she don't love me“).
Adicts zkrátka na Songs of Praise ukázali mnohem přívětivější tvář než řada tehdejších žánrových souputníků. Prokázali to i v lehce sebeparodické hitovce Get Adicted s úmyslně zprzněným názvem odkazujícím na jejich vlastní jméno. Rozjívené prdění ve druhé sloce nahradili v pozdějších verzích slovy „This is 1982“. Jo, tenhle punk má budoucnost, v životě se chce smát a neváhá se kvůli tomu rvát.
Adicts – Songs of Praise: rekapitulace
- Výroba: Dwed Wecords/Fallout Records (Velká Británie)
- Vydání: únor 1981/1982
- Délka: 38 min
- Obsazení: Keith Monkey Warren (zpěv), Pete Dee Davison (kytara), Mel Ellis (baskytara), Michael Kid Dee Davison (bicí)
HODNOCENÍ: 5/5