Kapela Alkehol pokračuje i na svém jubilejním desátém elpíčku Planeta vopic ve své nekonečné alkoholické jízdě. A zní vlastně neuvěřitelně, že na něm opět našla nové způsoby, jak vyjevit svou nekonečnou lásku k popíjení. Přičteme-li k tomu hudební vyzrálost, skvělý zvuk a řadu hitově znějících skladeb, dostaneme jeden z nejlepších počinů v historii souboru.
Vypadá to, jako by se Alkehol prochlastal ke svému tvůrčímu vrcholu až při desátém pivu. Na Planetě vopic předvádí stále to samé, co ho zdobí nejvíce už od jeho vzniku v roce 1992. To znamená jednoduché, vtipné texty s často kostrbatými a prvoplánovými rýmy („Po celým těle mi je tak krásně, jednou o tom napíšu i básně.“). Jednoduché, snadno zapamatovatelné melodie. A konečně jednoduché, neskutečně vlezlé refrény.
Prostě budeme chlastat, no
Tohle všechno Alkehol dělá s bravurní sebejistotou, bez zakolísání a pořád ještě s evidentní radostí. O čem tahle deska je a o čem je celý Alkehol, ostatně jednoznačně vypovídá hned druhá skladba Budeme chlastat. Není co dodávat: budeme chlastat!
Nejpřirozenější polohou skupiny jsou svižné, úderné alke’n’rolly ve stylu Nechtějte po mně, S.O.S. já chci drink nebo Plný kapsy na oblíbené téma rychlého, snadného zbohatnutí. Piju jako duha navíc chlapci vyšperkovali špičkovou lingvistickou znalostí pijáckých přirovnání.
Za nejlepší kousek desky považuji (skoro eponymní) Planetu opic s velevýrazným riffem, ultrasnadným refrénem a mohutným skandosborem „Hej, hej, hej, hej!“ K vrcholům patří také procítěná sebereflexe Anděl strážnej, kde Hereš smířlivě skřehotá: „Zjevil se mi anděl, říká, ty jsi idiot.“
Na Planetě vopic je na Alkehol spoleh
Ani na Planetě vopic tradičně nechybí pomalejší, rozvážnější (kdybych se nestyděl, napsal bych love) songy jako Ty a já. A především další z top okamžiků alba, tesknivá, takřka svěrákovská („zlatý kamení ti k nohám dám“) Až se vrátím. Představ si, že to není o chlastání!
V několika písních Alkehol lehce odbočuje ze spolehlivě prošlapané cestičky. Platí to pro stadiónový (nebo alespoň festivalový) opus Vodka, rum a zelená, kabátovsky laděný Ďábel našeptával či odkaz na svého času populární reklamu Mám svý dny. V německy zpívané Leckt mich am Arsch se vrací nářez Polibte mi z úvodní řadovky a jímavá balada Tak jako zpracovává nově se prosazující téma konce lidského života.
Planeta vopic od Alkeholu je prostá, povedená nahrávka k poslechu doma, v hospodě i při tanci. Zkrátka a jednoduše, jak se zpívá v otvíráku Přidej se k nám: „Tak pojď, přidej se k nám, jo-ho-ho-hó, zvedni pohár ze stolu, ať jsme tu všichni pospolu!“
Alkehol – Planeta vopic: rekapitulace
- Výroba: Sokol's Power Voice Music / Fanton s.r.o. (ČR)
- Vydání: 2002
- Délka: 43 min
- Obsazení: Ota Hereš (zpěv, kytara), Petr Buneš (kytara), Tonda Rauer (kytara/baskytara), Filip Robovski (baskytara), Martin Melmus (bicí)
HODNOCENÍ: 4/5