Bolo Yeung
Oživlá mlátička. Čínský Herkules. Bestie z Východu. Takový popis si Bolo Yeung vysloužil ve svižné pětiletce mezi roky 1988 a 1993, do které nacpal skoro všechny svoje známé snímky natočené ve Spojených státech. Všechno to začalo rolí zákeřného Chong Liho v kultovním Krvavém sportu (1988) a vyvrcholilo Dvojitým zásahem (1992), tedy dvojicí povedených vandmammovek. Škatulky zlého Číňana se už nezbavil, a tak kosil protivníky i v Krutém boji, Krvavých bratrech, Železném srdci nebo trilogii Tygří spáry.
Ovšem ve světě filmu se znalec bojových umění a kulturista Sze Yang (pod tímto jménem se narodil v roce 1946) činil už mnohem dříve. Poprvé na sebe upozornil v Bruce Leeho klasice Příchod draka. V 70. a 80. letech si zahrál v desítkách snímků všelijaké kvality včetně Hry se smrtí, Bouřlivého útoku nebo Draka, hrdiny. A málokdy se v nich od něj vyžadovalo něco jiného, než aby někoho pořádně surově zbil.
Dickies
Bláznivá punková partička Dickies vznikla v Los Angeles v roce 1977. Od začátku vsadila na melodický, veselý hudební projev, což ji zařadilo do škatulky funpunk. Ostatně těžko se tomu divit, když zpívá o vesmírných klaunech (ústřední song pro sci-fi lahůdku Killer Klowns from Outer Space), kráčející vajíčkách (vypalovačka Walk Like An Egg z úvodního superrozverného alba The Incredible Shrinking Dickies) nebo dokonce o banánech (největší hit kapely Banana Splits – 1979).
Původní složení Dickies zahrnovalo Leonarda Gravese Phillipse – (tak trochu úchylný, pisklavý zpěv) a Stana Leeho (kytara) jako jediné dva šuliny funkční dodnes, Billyho Cluba (baskytara), Karlose Kaballera (bicí) a Chucka Wagona. Ten svými klávesami dodával kapele typicky zdětštělý zvuk, v roce 1981 bohužel spáchal sebevraždu. S menšími přestávkami hrají dodnes, na přelomu let 2001/2002 je koncertně na basu doprovázel Olga z žánrově spřízněných Toy Dolls. Po tvořivě plodné první desetiletce (4 elpíčka včetně vynikající zombie reminiscence Dawn of the Dickies) žijí hlavně ze své legendy.
Milo Manara
Pokud jde o to, nakreslit nahé ženské tělo, Milo Manara je tady připraven úkolu se náležitě a zodpovědně zhostit. V mládí se věnoval hlavně reklamní kresbě, ujížděl na kreslené Barbarelle a první komiks Génius stvořil v roce 1969. Ve svých dílech se kromě krásy ženského těla věnuje hlavně historickým a civilizačním otázkám. Tato témata skvěle propojil například opusech Caravaggio, Borgia (s Alexandro Jodorowským), Zlatý osel či Jméno růže (od Umberta Eca).
Narodil se v roce 1945 v italském Lusonu. K jeho dalším významným komiksům patří Komiksová historie Francie, Klik, Gulliveriana, Indiánské léto (s Hugo Prattem) nebo Věčné noci (s Neilem Gaimanem). Má za sebou desítky knižních ilustrací, a dokonce i návrh pro sochu Brigitte Bardottové ve francouzském Saint-Tropez.
Paramo, Semtín, pervitin
Pardubická úderka Volant sice v devadesátkách stvořila hned dvě kazety (Volant 1 a HChKRDTN), ale teprve první cédéčko Paramo, Semtín, pervitin z roku 2002 lze považovat za její plnohodnotné debutové elpíčko. Při jeho sestavování si pomohla hned pěticí dříve vydaných songů (Má milá, A ty mi nevěříš, Persefona, Co bude s náma a hitovka Sněženky & Bledule) z celkového počtu 13 skladeb.
Volant na desce v podstatě definuje svůj úspěšný styl: skotačivé, snadno zapamatovatelné melodie, ryčné kytary zjemňované saxíkem a podivuhodné lyrické texty prosycené sarkasmem a úlety kamsi doněkam. Většinu skladeb z ní hrají dodnes živě včetně ústředního eponymního fláku s mimořádně bizarními verši.
Sam Raimi
Světovou filmografií zatřásl Sam Raimi hned dvakrát. Nejdříve v roce 1981, když na plátna vypustil strašlivé Smrtelné zlo a rozjel úspěšnou hororovou sérii Evil Dead. A podruhé o 20 let později, když s trilogií Spider-Man stál u zrodu novodobých superhrdinských komiksových filmů. Celkem to dělá šestici snímků, které by měl vidět každý milovník pořádné brakové podívané.
Raimi se narodil v roce 1959 v Royal Oak (Michigan) a ke stříbrnému plátnu se dostal skrze lásku k Hitchcockovi. Kromě svých dvou nejslavnějších „dítek“ má na kontě třeba i sci-fi horor Darkman, western Rychlejší než smrt (s Sharon Stone v hlavní roli), kriminálku Jednoduchý pán, thriller Téměř dokonalý zločin, pohádku Mocný vládce Oz nebo díleček MCU v podobě Doktora Strange v mnohovesmíru šílenství. V poslední době už bohužel moc netočí.
Stín krkavce
Jednu z nejpopulárnějších epických heroic fantasy současnosti napsal Anthony Ryan v rozmezí let 2013 až 2021. Série knih o Vélinu Al Sornovi zahrnuje pětici titulů ve dvou cyklech. Do Stínu krkavce patří Píseň krve (Blood Song), Pán věže (Tower Lord) a Královna ohně (Queen of Fire). V Čepeli krkavce najdete knížky Volání vlka (The Wolf's Call) a Černá píseň (The Black Song). Česky vyšly všechny péčí nakladatelství Host.
Všechno začíná náročným výcvikem mladého Vélina v bojovém řádu. Při tom v sobě objeví magickou Píseň krve, která ho učiní takřka nepřemožitelným. Ve svých dobrodružstvích se musí vypořádat s krutými, často nadpřirozenými protivníky, kteří tahají za nitky jednotlivých nepřátelských říší Alpírie, Volarsko a Ocelová horda. K tomu samozřejmě řeší své vnitřní problémy a nějaká ta milostná vzplanutí, cestuje do záhrobí, mudruje, a hlavně se neustále ohání mečem.
Válečné monstrum
Po nějaké době konečně zase nějaká akční fajn bašta, která se nebojí přiznat zamilovanost do zlatých osumdesátých? Válečné monstrum (War Machine) to dělá přímočaře, okatě a (to je) dobře. Na první zářez kombinuje Robocopa a Predátora s kapkou Transformers, na druhý servíruje skvěle natočenou nonstop akci a na třetí staví do hlavní role hrdinu jak má být – kdo jiný do ní pasuje jako aktuální pokračovatel Arnolda Stallona lépe než Alan Ritchson (Jack Reacher)?
Ten hraje bezejmenného seržanta ve výcvikovém kempu Rangers kdesi v Coloradu. Bratrovi těsně před smrtí slíbil, že se členem téhle elitní jednotky americké armády stane stůj co stůj. Netuší však, že se závěrečná zkouška v terénu, do které se dostal jako jeden z desítky vyvolených, změní v peklo a skutečný boj o přežití. V oblasti totiž přistály mimozemský válečný fujtajbláci s cílem vykostit vše lidské, co se hýbe. Připravte se na surovou jízdu plnou krve, brutality a ustřelených končetin, kde milost neexistuje. Dokonce ani pro vesmírné pazhřivce.
Vládci vesmíru
Dnes se předělává ledacos, proč tedy nenatočit remaque cannonovské fantastické ztřeštěnosti Vládci vesmíru (Masters of the Universe) z roku 1986? Pro hraje až kultovní status, který originál postupem času dosáhl, (snad) pořád velká obliba figurek od Mattela a možnost využít pořádnou nálož digitálních triků dokáže k vylepšení vizuální fasády. Se scénářem helpnul velezkušený Dave Callaham (Doom, Expendables, Shang-Chi, Mortal Kombat atd.), režie se ujal nadějný Travis Knight (Bumblebee) a už tu šmakuládu máme tady.
Tak trochu rozměklý královský synek Adam (Nicholas Galitzine) v ní musí objevit odvahu i fyzickou sílu, aby se postavil mocnému zlosynovatému Skeletorovi (Jared Leto), který usiluje o vládu nad planetou Eternia. Film funguje především v humorné rovině ukazující Adama v jeho civilní, „pozemské“ podobě. Jakmile se transformuje v hrdinného He-Mana, stává se z Vládců vesmíru běžná fantasmagorie splývající s Hvězdnými válkami, Avengery a podobnými značkami. Cameo Dolpha Lundgrena a vtípky z korporátu se ovšem povedly na jedničku.
V zajetí démonů
Vypadá to, že na vše, na co James Wan šáhne (Saw, Insidious, Aquaman, Rychle a zběsile) promění ve zlato – nebo alespoň v dobře namazaný, a hlavně skvěle vydělávající stroj. Platí to i pro jeho duchařskou franšízu V zajetí démonů (The Conjuring), do které patří i filmy Annabelle, Sestra a La Llorona. Úvodní snímek vystrašil diváky v roce 2013, ovšem na rozdíl třeba od drastického Saw vsadil spíše na plíživé náznaky, stísněnou atmosféru a neodbytné, všudepřítomné zlo.
Poněkud nudná, ale mrazivá podívaná V zajetí démonů odkazuje na klasiku Horor v Amityville. Do hlavních rolí staví obyčejnou rodinu Perronových, která se nastěhuje do prokletého domu ovládaného nadpřirozenými silami. O pomoc se proto obrátí na manžele Warrenovy (v podání Very Farmigy a Patricka Wilsona), odborníky na paranormální jevy. Wan před divákem v takřka dokumentaristickém tempu sleduje průběh celé exorcistické operace a děsí ho bez použití složitých triků. Zneklidňující dojem z filmu umocňuje inspirace údajně skutečnými událostmi.